Komunikační léčebná kúra
V Praze vzniká nová umělecká škola Scholastika
Praha, 15.listopadu – V budově bývalých Elektrických podniků byla dnes představena první soukromá škola zaměřená na výtvarné a užité umění a design - Scholastika. Právě zde v únoru 2012 proběhnou úvodní přijímací zkoušky, na které ihned naváže semestrální výuka. Prozatím půjde o jakýsi nultý ročník, přípravku na státní vysoké školy, výhledově však bude Scholastika usilovat o akreditaci a chce tak poskytovat svým studentům kompletní, certifikované vzdělání v oboru.

Projekt Evžena Šimery a Ondřeje Brodyho vznikl na základě nespokojenosti s výukou na státních vysokých uměleckých školách a potřeby do stávající situace aktivně zasáhnout. „Oba jsme absolventy těchto škol a z vlastní zkušenosti tak velmi dobře víme, jaké jsou jejich nedostatky. Naší ambicí je postupně zvýšit a zprofesionalizovat vzdělání v oblasti umění; například tím, že naše studenty budeme připravovat na teoretické i praktické začlenění do současné umělecké scény. Zároveň vnímáme vybudování otevřené platformy s ateliéry, knihovnou a filmotékou jako nezastupitelný moment pro širokou veřejnost, která se chce v umění vzdělávat,“ říká Evžen Šimera.
Scholastika nabízí sedm základních kurzů – malbu, kresbu, sochu, grafický design, fotografii a video, konceptuální tvorbu a dějiny umění. Každý z nich povedou progresivní, renomovaní umělci a teoretici tořící pedagogický tým Scholastiky – Robert Šalanda, Jiří Franta, David Böhm, Richard Stipl, Ivars Gravlejs, Terezie Nekvindová, Ondřej Brody, Evžen Šimera a další.
Studentům Scholastiky bude rovněž poskytováno poradenství ve vytváření a správě profesionální portfoliové dokumentace, orientace při získávání grantů, konzultace s pedagogy na vysokých školách a teoretické přednášky od renomovaných aktérů umělecké scény či užitého umění.
Scholastika sídlí v bývalých Elektrických podnicích na Praze 7, v budově, která je v poslední době stále více spojována s mladou uměleckou scénou. Právě v těchto prostorách mají své ateliéry významné osobnosti ze scény jako Jan Merta, Robert Šalanda, ExLovers, Maxim Velčovský a mnozí další. „Svým obsahem tato budova působí téměř jako umělecká instituce. Vzhledem k tomu, že prostory školy chceme mít otevřené denně od 10 do 21 hodin, je nutné, aby se studenti cítili dobře a třeba ocenili možnost se na chodbách náhodně potkávat se zajímavými lidmi, kteří uvnitř tvoří,“ vysvětlují autoři projektu.
Více informací na www.scholastika.cz nebo u naší praktické lékařky Ivany - marcinova@prklinika.cz
Anketa
Věříte, že lze spočítat hodnotu PR pro byznys?
Sloupek
Leaders voice
PRavítko objektivity
Mám tu před sebou sedm různých časopisů. Fotky na obálkách lákají k prolistování. Raději je otáčím zadní stranou vzhůru a teď vidím, že je zde ještě větší obrázek.Přecházím editorialy, obsah a jdu rovnou k první reportáži. Úvodní nejlepší reportáž mě baví, ale to už mi zvědavost nedá a dívám se na stranu sedmnáct, kde je rozhovor. Pak se směju názorům čtenářů a jsem zpátky u poslední strany s obrázkem. Zvažuji založit vlastní časopis a přemýšlím, jak to udělat jinak než u předtím prolistovaných časopisů. Usínám s představou originálních rubrik a možností zapojení čtenářů. Najednou vyskočím z postele a zapínám počítač. Nový soubor nazývám časopis a píšu do něj: časopis se bude jmenovat pravítko objektivity. Najednou jako bych měl v hlavě divadelní představení na tohle téma. Herci se překřikují, každý má ten nejlepší nápad na nové téma. Myslím na slavné Čechy i světové hrdiny. Pak už to mám skoro celé rozepsané do dvanácti bodů. Ráno odnáším koncept do vydavatelství. Jsou nadšeni a dávají mi první zálohu. Usedám k počítači a píšu editorial. Reportáž udělám raději sám kvůli objektivitě. Na zadní straně je reklama, která ukazuje na pravítku objektivity nulu. Přemýšlím kolik dám editorialu.
Pokračování...Dlouho neváhám a píšu sto procent. Časopis je připraven k vydání. Volá mi dívka z PR agentury. Ptá se, jestli zařadím jejího klienta do rubriky - slovo managera. Dávám jí dvacet procent na pravítku a ona souhlasí. Volám vlastním komentátorům. Každý chce sto procent, ale to dát nemůžu. Nakonec si píšu většinu příspěvků sám, ale jak o tom vím málo, musím uznat, že plný počet už si asi nezasloužím. Volám nejlepšímu komentátorovi a dávám mu plnou stovku. Z toho kompromisu se vyzpovídám v příštím editorialu. Zakládám rubriku pozitivních zpráv a tam vkládám velký sloupec známých osob, které slaví v daném týdnu narozeniny. Pak se podívám do kalendáře. Vánoce za tři týdny. Celé jedno vydání se bude věnovat vánočním dárkům. Líbí se mi anketa nejlepší dárek. Vyhrává jízdní kolo. Představuji si starší čtenáře. Pro ně to nejlepší dárek nebude. Pak se zvedám ze židle a sleduji dav na ulici. Beru pravítko do ruky a zlomené ho házím do davu s barevnými balíčky v popsaných taškách...
Filosofie
PR kliniky
RSS kanál